Dostávám sexuální nabídky Nastalo

Dostávám

sexuální nabídky

Nastalo teskné období. Dočetl jsem Egypťana Sinuheta. Cesty tramvají do práce už nikdy nebudou takové.

Dnes jsem měl ale štěstí. Potkal jsem slečnu, která kulhala. A nějak se mi to zalíbilo. Tak jsem začal kulhat taky. Užíval jsem si soucitných pohledů z okolí, elegantně napadal na pravou hnátu, nechával se pouštět sednout a nabízená místa furiantsky odmítal. „Noha musí být natažená,“ vysvětloval jsem.

„A co kdyby Tě pořádně vykouřil mladej kluk? Co Ty na to?“ napsal mi kdosi. Musel jsem odmítnout. Kouření škodí zdraví!

Skoro tak zábavné, jako když se mě nedávno jedna slečna ptala, proč spím s ženami, když jsem homosexuál. Že by to bylo tím, že nejsem homosexuál?

Ono to s tou sexuální orientací je vůbec nějaké komplikované. Například ikona pražské pravicové heterosexuální mládeže Petr Olmer.

Kdo by do něj řekl, že ve svém sídle bude mít vedle fotky své údajné přítelkyně (mimikry?) něco takového:

Jaké bylo mé zděšení, když jsem pak v jeho kuchyni nalezl toto:

a toto:

Nakonec tedy benny nevezl indulonu do ženevy tak úplně zbytečně.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

témata: 10.08.2005, 11:21:28
Komentáře

asTMA

10.08.2005, 11:36:45 mail www

Ten hroch mě tedy dorazil! No fuj! (Dnes je to opravdu silný příběh!)

enimen

10.08.2005, 11:43:40 mail www

příběh plný nenaplněné touhy, příběh o hledání a nacházení sebe sama...

Mamed

10.08.2005, 11:46:58 mail www

Kouření škodí zdraví? Jaj! To se brzo na citlivá místa budou lepit velké nálepky s výstražným varováním! Dr. Uzel varuje!

Benny

10.08.2005, 12:01:10 mail www

priste to zkusime s mentolovou zubni pastou

P~O

10.08.2005, 12:15:51 mail www

Čekal jsem silný příběh a čeho jsem se dočkal? Zase plytkých komentářů k fotografiím. Asi si ten příběh budu muset napsat sám.

enimen

10.08.2005, 12:17:04 mail www

definuj silný příběh

dalimil

10.08.2005, 12:29:59 mail www

tak dneska,ve 20.30.To bude horor...

enimen

10.08.2005, 12:31:06 mail www

však jsem taky zamluvil celý jagrs bar...

dalimil

10.08.2005, 12:33:46 mail www

a to jde ?
Nebude Jardu mrzet,že se nemá kde dívat ?

P~O

10.08.2005, 12:33:46 mail www

Silný příběh je třeba toto: http://petr.olmer.cz/chinin/166741_item.php
Všimni si minimálního zneužití fotografií!

enimen

10.08.2005, 12:36:06 mail www

dalimil: jardovi stačí málo, jen prázdný kout, kde se bude moct šťourat malíčkem v nose a stejně za chvíli zase odjede někam na rentgen...
petr: fotky by totiž jasně dokázaly, že tvůj příběh stojí na vodě...

von banhoff

staré moudro

10.08.2005, 15:20:20 mail www

když jde o to zašukat si s celebritou, nemůžeš se tolik ohlížet na pohlaví!

Helena

10.08.2005, 17:34:04 mail www

A Horváta tam nemá? Rasista!

enimen

10.08.2005, 17:35:15 mail www

ale má, i bendeho a aliho...

Helena

10.08.2005, 20:18:38 mail www

Tak to se mi ulevilo.

Přidání komentáře...

10.11.2011 Kolik bot jsem prošlapala...?

10.11.2011

Kolik bot jsem prošlapala...? -

 

 

Lety je 22 let. Svoje první boty si koupila loni. Do té chvíle nosila to, čemu my u nás říkáme vietnamky nebo žabky, někdo plážovky či ťapky a nově Flip Flops...prostě ten pásek ve tvaru Y, připevněný na třech místech k podrážce, nejstarší obuv světa – jedny 1700 let staré jsou uložené v Britském muzeu v Londýně.

U nás doma jsou uložené taky jedny vzácné, rafinovaně vyrobené ze staré pneumatiky. Martin je dovezl z Afriky, kde je koupil od 'rasty',

Na jedné fotografii Lety boty ale má. Bylo jí tehdy devět a ty boty měla vypůjčené právě za účelem toho fotografování.

 

P.S.

Já na podzim, v zimě a na jaře a někdy i v létě nosím svoje přenádherné kožené "pohorky", nejpohodlnější na světě. Už šestnáct let je lidé kolem mě obdivují. Čím jsou starší, tím jsou pohodlnější a překvapivě i krásnější. Podřizuju jim i veškeré svoje oblečení – typ 'zálesák'. Chůze v nich je jako na obláčku. Jen obout je znamená pro mě jistou uspokojivou rozkoš – ovšem to i díky podkolenkám, které nakupuju do těch vzácných pohorek jen ve vybraných prodejnách, za hříšné peníze. Zakoupené mám ale i boty jiné, typu "iren", /ovšem né ty s půlmetrovou špicí/ a je tedy fakt, že když v nich hlasitě svůdně klepu chodník, stávám se zase někým trošku jiným. Takové chvíle jsou ale vzácné a čím dál vzácnější. I co letních bot se týče na penězích nešetřím, jedny mi tím pádem taky vydržely /spíš ale z nouze/ celé roky. Tyhle boty, nebo spíš různé sandály, naku puju /ačkoli to zní divně/ ve zdravotnických potřebách, ty boty jsou sice dražší, než je obvyklé, jsou ale nejen /i ony/ stoprocentně pohodlné, ale i svůdně sportovně elegantní, jak to mám ráda. Mám i speciální  taneční boty na zumbu, v půli úplně ohebné. Nedávno, když šla Lety se svou kamarádkou do kavárny, všimla jsem si s pobavením, že si je obula – boty jako boty.

 

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Kousky kartónu .: poslal mirka_langerova 10.11.2011, 9:30:00

Komentáře

No,vidím (iren - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 10:08:18
co všechno neřeším.Jedny boty k úzkejm džínám,jiný k sukni a s podpadkem a bez podpadku,kozačky, holiny,žabky ve víc barvách ect.

To čumím! (idol - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 10:26:22
Před 1700 lety už Vietnamci fakt prodávali "vietnamky"? :-)

Irenko, (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 10:59:58
pro Tebe to P.S., dodatečně vložené.

Kurva kdo to má furt platit. (ŠVM - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 11:09:41

Idole, (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 11:14:15
proč vlastně tenhle český název pro nejstarší "boty" světa?

Odhaduju, že se k nám ty 'žabky' dostaly v minulém století díky prvním migracím vietnamské populace do Československa.

(Mod. - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 11:33:46
V 22 jsem měla spoustu bot a ještě ani jedno dítě:o)

Holt (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 11:41:39
jiný kraj, jiný mrav.

Ovšem jaký štěstí pro mě, že Lety pochází z toho 'jiného' kraje.

Ani za všechny boty světa!...bych neměnila.

ŠVM, (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 11:49:00
nepoznals, co je to marnotratná žena.
Tys poznal jen dívčí skromnost.

Idol Mirce (idol - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 11:57:26
Plastové páskové botky se zovou "vietnanky", protože je Vietnamci prodávali v Londýně už před 1700 lety - čemu na tom kdo nerozumí?
PS Mně je to jasné, protože jsem chytrý! :-)

No jistě, Idole, (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 12:21:08
přezdívám Tě tímto na Logika.

Mirce II (idol - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 12:45:20
Díky, ale jestli mohu poprosit - spíš než Logik, tak Filosof! Mohu doufat? :-)

Váhám, Idole, (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 14:45:43
neboť filosofy se 's' - já zbožně vzývám /ve své 'zvrácenosti'/ jen hedonisty a epikurejce.

Ještě snad tedy Filozof? Ne, Idole, zůstala bych raději u Idola.

Co Tě vlastně přivedlo k tomuto neobvyklému nicku?

Já sama si pro sebe nikdy žádný nick nedokázala vymyslet.

Ještě k těm botám: (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 10.11.2011, 15:09:08
Jak mi dnes při obědě řekl André:

"Kdybych moh', chodil bych bos. Boty mě obtěžujou. Škoda, že to v našich podmínkách není dost dobře možné."

Nebýt mých pohorek, vidím to stejně.

Proč "idol"? /Mirce/ (idol - Mail - WWW) Vloženo 11.11.2011, 09:26:31
Jednak, jsa poučen odborníky, co by někdejší zakladatel soukromé firmy - nejúspěšnější jsou názvy dvouslabičné. Z nich pak takové, které evokuji něco pozitivního, možno i provokativně podaného. Nu, a jsme u geneze mého nicku. Rozuměno? :-)

Aháááá... (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 12.11.2011, 13:59:57

(Mod. - Mail - WWW) Vloženo 13.11.2011, 11:45:09
Já bych svůj kraj taky za nic neměnila:o), tím spíš, že v našem kraji se nenosívaly vietnamky, ale krbce:o)

(Mod. - Mail - WWW) Vloženo 13.11.2011, 11:47:06
Mimochodem, když jsem na dovolených kdekoliv, kde je teplo, chodím bos třeba i celou dovolenou, umím bosá řídit i auto, a existují tací, kteří mě viděli jít bosou z Pražského Hradu až na Václavák:o)

Kdo chodí bos (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 13.11.2011, 12:30:09
zlešpuje si svou tělesnou i duševní kondici!

Stimuluje akupresurní body, které zodpovídají za funkci tělesných orgánů - stimulování miluju.

Na městských dlažbách ale jen po prudkém letním dešti, jinak se bojím, že šlápnu do chrchlí.

Buďte ke mně laskaví...

KSČ V BOJI ZA SVOBODU (pokračování) V 25

KSČ V BOJI ZA SVOBODU (pokračování) V rubrice Třídní boj

Komunisté, kteří učinili vše, aby země byla uchráněna nejtěžších ran, předstupují před národ a prohlašují, že chtějí oddaně a neohroženě stát a bojovat v prvních řadách národního odboje za obnovení plné svobody a samostatností českého národa.«

Takto pevně a rozhodně promluvilo vedení KSČ doma k národu v den, kdy začala národní poroba. A soudruh Gottwald prohlásil:

„Dějiny českého národa nekončí 15. a 16. březnem 1939. Byla by chyba, kdyby z faktu, že česká vládnoucí třída kapitulovala bez boje a slovenská buržoasie dokonce dobrovolně vlezla do hitlerovského chomoutu, svět soudil, že český a slovenský národ schvalují toto hanebné chování vládnoucí třídy. Nikterak! Český a slovenský lid povede svůj podzemní boj proti režimu okupantů a kolonisátorů, proti cizácké nadvládě fašistického Německa. Boj bude neobyčejně těžký. Co však možno s určitostí říci, je, že okupované Československo a zejména pak české země nestanou se pro Hitlera nikdy spolehlivým zázemím."

Tím soudruh Gottwald předpověděl, co se stalo v příštích letech v Československu.

Velikým posílením vůle k odporu českého a slovenského národa bylo pevné a jasné stanovisko SSSR. Sovětská vláda odevzdala už 18. března vládě fašistického Německa Ostrou protestní notu. Sovětský svaz promluvil za náš potlačený lid, který už nemohl svobodně k světu mluvit, a bránil nás proti lži, že se český a slovenský národ dobrovolně svěřil pod ochranu říše. Nota pravila:

„Sovětská vláda nezná ústavy žádného státu, která by dávala hlavě státu právo zrušit existenci státu bez souhlasu dotyčného národa. Je těžko připustit, že by kterýkoliv národ dobrovolně souhlasil se zrušením své samostatnosti přivtělením k druhému státu, a tím méně národ, který po staletí zápasil o svou nezávislost a již dvacet let si zachoval svou samostatnost. Česko s1ovenský president Hácha, podpisuje berlínskou listinu z 15. t. m., nebyl k tornu svým národem oprávněn a jednal ve zjevném rozporu s články 64 a 65 Československé ústavy a s vůlí svého národa. V důsledku to ho uvedená listina nemůže býti považována za pravoplatnou."

Nota prohlašuje dále okupaci Čech a Moravy německým vojskem za akt svévole, násilí a agrese, a proto sovětská vláda neuznává vřazení Čech a v té či oné formě ani Slovenska do německé říše.

Zatím co Sovětský svaz odhalil nacistický zločin na Československu, západní mocnosti pokračovaly v dosavadní politice ústupků Hitlerovi. Zmohly se na pouhý překvapený údiv a formální protest, ale nesplnily slib, daný v Mnichově, garantovat nové hranice pro ten případ, jaký nastal 15. března 1939. Porušily smlouvu po druhé.

Strana práce byla německou okupací prostě smetena. Tisíce sociálních demokratů pokračovalo ve spolupráci s komunisty v ilegálních organisacích. Znovu se ukázalo, jak bylo správné, že se komunisté nespolehli na legální náhradní stranu, nýbrž místo aby stranu rozpustili, převedli ji do ilegality. Dřívější strany, glajchšaltované v Beranově Straně národní jednoty, začaly se znovu glajchšaltovat

Podvedení podvodníci

v Národním souručenství pod vedením A. Hrubého. Při založení této totalitní fašistické strany prohlásili její vůdcové, že „Národní souručenství‘ bude jediným nositelem politické moci". To vyvolalo spor s Gajdou a vlajkaři, kteří doufali v podporu K. H. Franka a chtěli si v nové Situaci hrát na fašistické vůdce. Tyto spory se brzy staly bezpředmětnými, neboť všem zrádcům bylo ostře naznačeno, že od nynějška jediným nositelem politické moci v naší zemi není nikdo jiný než fašističtí Němci sami.

5. dubna přijel do Prahy „říšský protektor" Neurath. Když ho Beran a Hácha vítali, odehrávaly se opět podobné odporné scény jako při Hitlerově návštěvě na Hradčanech. 16. dubna převzal Neurath oficiálně úřad říšského protektora, a když se vrátil společně s Háchou z oslavy Hitlerových narozenin v Berlíně, začal vládnout. Vláda Beranova byla propuštěna. 27. dubna jmenoval Hácha „s potvrzením pana říšského protektora" generála Eliáše předsedou „protektorátní vlády". Eliáš se stal zároveň ministrem vnitra. Dalšími členy „vlády" byli: dr. J. Kalfus – finance, dr. J. Kapras – školství a národní osvěta, dr. J. Krejčí – spravedlnost, dr. V. Šádek – průmysl, obchod a živnosti, dr. J. Havelka – doprava, D. Čipera – veřejné práce, dr. L. Feierabend – zemědělství a V. Klumpar – sociální a zdravotní správa. Vý slovně bylo německými cizáky zdůrazněno, že je to pouze vláda odborníků, která je politicky podřízena Berlínu.

Dne 29. dubna přinesl „Venkov" elegické úvahy o od stupující beranovské vládě. „Češti státníci z poslední doby jsou postavy tragické," přiznal list a znovu ujistil: „Bera nova vláda byla vládou maxima dobré vůle jak ve vnitřní, tak v zahraniční politice." Vskutku Beranova klika učinila všechno, aby přivodila kapitulaci první republiky, aby zfašisovala druhou republiku a co nejvíce se zalíbila berlínským pánům. „I po zřízení protektorátu byla správa našich věcí přes nejožehavější údobí ponechána v osvědčených rukou Rudolfa Berana," pokračoval „Venkov" ve svých úvahách. Beranova Mika sloužila nacistům až do roztrhání těla a přesto ji Hitler odkopl. „Venkov" nehledal důvod pro tuto skutečnost a došel k závěru, že zde působila „vis major" – vyšší moc. Beranovští podvodníci byli prostě hitlerovskou sebrankou podvedeni. Co se tu vlastně stalo a jak se zrádcovská klika beranovská zachovala dále, odhalil soudruh Gottwald:

„Český finanční, průmyslový a agrární velkokapitál a jeho političtí představitelé se ovšem při svých proti národních a protistátních výpočtech přepočítali. Myslili, že jim Hitler ponechá jejich dřívější politickou a hospodářskou moc a privilej na vykořisťování českého lidu. Mysleli, že pod Hitlerovou ochranou budou dále vládnout jako páni ve své zemi. Hitler učinil přirozeně jinak. Zmocnil se vedoucích politických a hospodářských posic a ponechal českému finančnímu, průmyslovému a agrárnímu velkokapitálu roli podřízenou a služebnou. Ale národní, politický a morální rozklad v řadách české reakce postoupil už tak daleko, že se rychle vpravila i do této ponižující úlohy a za odpadky se stolu německých okupantů vykonává těmto zotročitelům národa velezrádné a pomahačské služby."

Koncepce beranovců se tedy zhroutila, ale za „odpadky se stolu okupantů" sloužili v podřízené roli dál a cenu za tuto zradu na republice musel platit národ.

Řádění okupantů

Hned po svém příchodu začali Němci uskutečňovat své plány. Veřejně ujišťovali národ o svých nejpřátelštějších úmyslech a zdůrazňovali, že nežádají nic jiného než loyalitu. Ve skutečnosti zahájili krvavou persekuci. V rámci t. zv. „Aktion Gitter" zatkli hned 16. března a v příštích dnech desetitisíce lidí, kteří se jakýmkoliv způsobem exponovali v boji proti fašismu. Byli zatčeni němečtí a rakouští emigranti, socialisté, demokraté, pacifisté, židé atd. Především ovšem byl tento první úder namířen proti komunistům. Okupanti věděli, že komunisté jsou nejdůslednějšími bojovníky proti nacismu a jejich nejnebezpečnějšími nepřáteli. Ministerstvo vnitra a policie beranovské vlády prokázaly gestapu ohromnou službu tím, že mu vydaly všechny své archivy a písemnosti, především úplné seznamy komunistů, a to nejen poslanců, senátorů, redaktorů a těch, kdož kandidoval i za KSČ, nýbrž také všech, i nižších funkcionářů a upozornili je na hlavní shromaždiště, místa schůzí, náhradní adresy a odevzdali jim policejní relace o stycích, projevech atd., prostě všechno, co bylo za dlouhá léta na shromážděno. Policie postoupila mimo to ještě velmi ochotně všechny politické fízly, kteří měli pro gestapo neocenitelné zkušenosti z protikomunistického boje za první republiky. Někteří soudruzi, kteří byli zatčeni v tuto dobu, byli po podepsání reversu propuštěni, jiní byli posláni do koncentračních táborů, kde většinou zemřeli, anebo se vrátili až po válce. Tehdy byli zatčeni při přechodu hranic vedoucí soudruzi Antonín Zápotocký, Jaromír Dolanský, Ladislav Kopřiva, Gustav Kliment a do rukou gestapa rovněž padli Jožka Jabůrková, Jan Vodička, Ivan Sekanina, slovenský soudruh František Zupka a mnoho jiných.

S rozpoutáním teroru začalo současně drancování českých zemí. Okupanti se zmocnili moderní výzbroje česko slovenské armády v hodnotě několika desítek miliard Kč a přitom se jim dostaly do rukou některé speciální druhy zbraní. Dalším obrovským ziskem pro Německo, horečně se připravující k válečnému utkání, byl český zbrojní a těžký průmysl, moderně vybavený, zároveň se zdroji surovina při rozeným reservoárem pracovních sil.

Nacistům však nestačilo jen to, co uchvátili jako okupační moc. Tím, že zavedli neomezenou a všeobecnou směnitelnost říšské marky za korunu v poměru 1: 10, poskytli prakticky německému okupačnímu vojsku možnost vy brakovat české obchody pod rouškou korektního nákupu. Vyhladovělí hitlerčíci se přecpávali českými dobrotami tak, že prodejný český tisk nemohl dobře přejít tuto skutečnost. Snažil se ji alespoň cudně odít v obdiv německých vojáků k české kuchyni. Tak „Venkov" ze dne 17. března 1939 psal v článku „Včerejšek v Praze":

„Jiní říšskoněmečtí vojíni, kteří měli právě volno, obdivovali a také nakupovali různé úhledné české výrobky anebo ochutnávali v jídelnách dobré pražské uzeniny a pivo. Hostince měly v poledne i odpoledne dobré obchody, česká kuchyně zvítězila a sklízela pochvalu příslušníků říšskoněmecké armády."

To všechno byl jen začátek. Jakmile se nacisté zmocnili všech významných úřadů, využívali plně své moci k tornu, aby nejen okrádali české občany o produkty jejich práce, nýbrž s pomocí takových institucí, jako byl pozemkový úřad a pod., záměrně loupili českou půdu a dávali ji německým osídlencům. Obsadili všechny rozhodující hospodářské posice v „protektorátě« a fakticky začlenili také „samostatný slovenský stát" do hospodářské sféry třetí říše.

Národ si našel vlastní způsob odporu

Okupanti a s nimi beranovci a háchovci vzali lidu všechnu  možnost, aby veřejně projevil své skutečné smýšlení. Všichni „protektorátní" politikové se předháněli v projevech obdivu a loyality k říši, zglajchšaltovaný tisk a rozhlas rozšiřoval lži o vděčnosti a sympatiích českého národa k německému fašismu. Avšak národ, který si zachoval pevnou páteř, díky působení komunistů, si brzy našel vlastní způsob, jak projevit odpor k řádění Němců a jejich přisluhovačů. Kolem německých vojáků se chodilo, jako by ne existovali. Když se ptali na cestu, nejednou jim Pražané ukázali na opačnou stranu. Nacistická paráda, která byla uspořádána několik dní po okupaci v Praze a měla ukázat sílu třetí říše, byla lidem bojkotována. Poměr mezi českým obyvatelstvem a německými vojáky se přiostřoval a později docházelo – hlavně na venkově – k srážkám s vojáky a hlavně sudeť áky, kteří se chovali krajně arogantně. Byl hlášen nejeden případ, že byl zbit německý nacista, že vznikly hádky na ulicích, v hostincích a při tanečních zábavách, kdy česká děvčata odmítala tančit s německými vojáky a pod. Často byla stržena vlajka s hákovým křížem nebo přepilována její žerď, často byly vytlučeny vývěsní skřínky NSDAP. Nepřátelství k nacistickým okupantům občas vrcholilo v podobné případy, jako bylo zastřelení strážmistra Kniesta na Kladně 10. července 1939, bitka českých policistů s německými o několik dní později v Náchodě, odstranění henleinovce Leimera v Praze a pod. Pak ovšem následovala nejkrutší odvetná opatření s německé strany.

Pravý postoj českého národa se však neprojevoval jen v nepřátelských aktech vůči německým utlačitelům. Hned od počátku docházelo spontánně také k projevům lásky k národu a svobodě. Národ nacházel stále nové a nové for my a příležitosti k nepřímým, ale výmluvným manifestacím. Z počátku byly pomníky slavných dnů naší minulosti zasypány drobnými kytičkami, později při významných výročích byly pořádány průvody a pouti k místům národních vzpomínek. Když byly zakázány oslavy Prvního máje, bylo využito převozu ostatků velkého básníka K. H. Máchy do Prahy k mohutné manifestaci, při níž na 10.000 Čechů defilovalo před vystavenou rakví. Výročí upálení M. Jana Husi 6. července se stalo další manifestací a gestapo píše, že „oslava se zvrhla v šovinistický projev, při kterém zpívány zakázané štvavé písně". Příkladem, jak národ dovedl každé příležitosti využí t, byl Svátek matek v Ostravě, kterého se demonstrativně účastnilo na 80.000 Čechů a který vyzněl jako mohutný projev masového odporu. Také česká píseň měla důležité buditelské poslání v národě. Jinou for mou spontánního odporu byl vtip, který velmi účinně bojoval proti okupantům. S nejrozhodnějším odporem se setkalo provádění jazykových nařízení. V Brně na př. jako odpověď na zavedení dvoujazyčných nápisů na tramvajích pro vedlo obyvatelstvo velmi ukázněný a jednotný bojkot po uliční dráhy.

Němci nestačili na všech stranách zatýkat, hrozit, zastrašovat. Ale to všechno bylo málo plamo. Gestapo si ve svých měsíčních zprávách o vývoji nálady v Čechách a na Moravě stěžuje:

„Situaci v protektorátě musíme posuzovat v tom smyslu, že výchova českého národa k říšské myšlence, která byla započata s takovým rozmachem, zůstala bezvýslednou. Pouze strach před mocenskými pro středky říše udržuje Čechy v mezích vnější loyality."

KSČ nastupuje do boje proti okupantům

Na nezlomném postoji národa má největší zásluhu KSČ. Stejně tak jak nepřetržitě pracovala, udržovala a posilovala odpor a jednotu národa za druhé republiky proti fašistickému náporu zvenku i zevnitř, nastoupila i po 15. březnu ihned do boje. Provolání, které illegálně vydalo ústřední vedení KSČ k 15. březnu, bylo prvním ilegálním letákem, vydaným za německé okupace. V něm byl jasně vyjádřen program boje, boj proti porobě a za nový 28. říjen. Strana byla na situaci politicky i organisačně připravena. Velký význam tu měla zejména konference strany, konaná v Moskvě za účasti některých soudruhů, kteří se na ni dostavili ilegálně z vlasti. Na této konferenci byla usne sena obsáhlá resoluce, vypracovaná s. Gottwaldem, v níž byla analysována situace a určeny politické a organisační úkoly. Jako hlavní úkol stanovila resoluce všestranné stupňování bojové činnosti strany. Soudruzi určení pro prá ci doma se vrátili zpět na svá místa a s. V. Synek vezl s sebou přes Paříž do Prahy usnesenou resoluci. Současně bylo v Paříži zřízeno zahraniční byró v čele se s. J. Švermou, V. Širokýma B. Köhlerem, které navázalo a udržovalo spojení s Prahou pomocí francouzských soudruhů, zejména jako ku rýrů. Toto zahraniční byró vydávalo časopis „Světový rozhled", který spolu s jiným materiálem dopravovalo do vlasti. Současně řídilo naše záležitosti v západních zemích, bojovalo za politickou linii strany, pečovalo o španělské bojovníky, vězněné ve francouzských koncentračních táborech, o naši emigraci a později po vyhlášení války o politickou práci našich soudruhů, kteří byli mobilisováni do česko slovenských jednotek ve Francii. Soudruzi Šverma, Ši roký a Köhler se vrátili po vykonáni svých úkolů na západě do Moskvy.

Resoluce z moskevské konference, dopravená do vlasti ještě před 15. březnem 1939, pomáhala politicky správně a aktivně vystoupit proti hitlerovským okupantům.

Přestože bylo ihned po zabrání českých zemí zatčeno mnoho význačných soudruhů, strana nebyla ve svém jádru postižena. Přechod do úplné ilegality byl proveden velmi rychle.

Organisační struktura ilegální KSČ v této době vypadala zhruba asi takto: V čele stál užší Ústřední výbor, který tvořili soudruzi Eduard Urx, Jan Zika, Emanuel Klíma a bratři Otto a Viktor Synkové. Činnost ÚV měla

tři hlavní úseky: 1. politické vedení strany, 2. organisace, 3. propaganda. K plnění úkolů sloužil pružně fungující a vhodně členěný aparát. Krajská vedení, v té době označovaná pouze krycími značkami, jako C3, Dl a pod., byla spojena s ústředním vedením čtyřmi ústředními instruktory, z nichž každému byly svěřeny tři až čtyři kraje. První ústřední instruktor měl na starosti kraje:

Cl        Praha-město,

C2       Praha-venkov,

C3       Kladno.

Druhý obstarával spojení s kraji:

Dl        Hradec Králové,

D2       Mladá Boleslav,

D3       Pardubice,

D4       Německý Brod.

Třetí instruoval kraje:

El         Plzeň,

E2        Budějovice,

E3        Strakonice, Klatovy.

Konečně čtvrtý byl instruktorem pro Moravu:

F1        Ostrava,

F2        Olomouc,

F3        Brno,

F4        Hodonín.

Ústředními instruktory v tomto prvním období boje za svobodu byli soudruzi Jan Jankovský, František Taussig, Karel Aksamit, Jaroslav Kubík, Stanislav Brunclík, Josef Smrkovský, Václav Mařík, Stanislav Roubal, Václav Sinkule, Jan Krejčí, Karel Elsnic a další. Instruktoři měnili z konspiračních důvodů svoje obvody a byli často nahrazováni, aby gestapáčtí agenti ztratili stopu. Kraje byly rozděleny na okresy a při zvlášť velkém počtu členstva ještě na oblasti a podokresy. K těm patřilo vždy několik místních skupin v zemědělských okresech nebo několik závodních buněk v průmyslových krajích. Nejmenším organisačním útvarem byla „trojka".

Ústřední vedení mělo svůj technický aparát. Vedli jej v této době postupně soudruzi František Štíbr, Jan Jankovský a František Křížek. Ústřednímu technikovi podlé haly tiskárny a sklady a jejich zabezpečení před zásahem gestapa. Dbal dále o vytištění určitého počtu ilegálních tiskovin a propagačního materiálu a o jejich dodání na ústřední spojovací aparát podle instrukcí organisačního vedoucího pří Ústředním výboru. Spojovací aparát posílal tiskoviny na jednotlivé přepážky, odkud šly do krajů, okresů, závodů atd. Ústřední spojovací aparát dbal také o t. zv. náhradní adresy, kam se mohli soudruzi obracet s určitým, předem smluveným heslem, když ztratili spojení. Spojovací aparát v této době vedl s. Václav Křen.

Kontrolní kádrový aparát, který vedl s. Jan Peštuka, měl dvě hlavní funkce: 1. Evidenci ohrožených, pronásledovaných a jejich isolování a evidenci reservních funkcionářů. 2. Kontrolu a ověřování, které bylo jednou z nejdůležitějších složek ilegální práce, zvláště později, když ne bezpečí provokatérů a konfidentů velmi vzrostlo.

Masová agitace komunistické strany se prováděla jednak ústně, jednak pomocí illegálně vydávaných novin, brožur a letáků. V Praze bylo několik tajných tiskáren, dobře maskovaných (na př. tiskárna ve Vršovicích, na Pankráci a jinde). Dále pracovaly přímo pro ústředí ilegální tiskárny na venkově, na př. tiskárna v Hodoníně, a konečně se podařilo získat k spolupráci některé po živnostensku pracující tiskárny, které tiskly „Rudé právo" „na černo", na př. Přáda v Troji. Protože bylo nutno po 15. březnu vyměnit místnosti, kde byly tiskárny umístěny, i osoby, které v tomto oboru pracovaly, vycházelo „Rudé právo" až do léta 1939 v nepravidelných intervalech a bylo rozmnožováno většinou na cyklostylech. Od léta 1939 vycházelo „Rudé právo" pravidelně každých 10 až 14 dní v rozsahu 4-8 stránek.

K technickému aparátu patřil štáb tiskařů., strojníků, písařek, fotografů, dodavatelů papíru a jiných pomůcek. Cyklostyly měly všechny kraje, takže místo hotových tiskovin se na mnohá místa posílaly pouze dva, tři výtisky, které tam byly rozmnoženy. Některé kraje vydávaly vlastní krajinské ilegální časopisy. Moravským zemským časopisem byly nejdříve „Hlasy z podzemí", později „Moravská Rovnost". Dále vycházela na Moravě „Naše pravda", „Tribuna", ostravská „Pravda" atd. Krajský výbor v Hradci vydával „Čin"‚ dále v tomto kraji vycházely „Cíl"‚ „Pochodeň" ‚ „Jiskra", ve Dvoře Králové „Úder", na Náchodsku „Pravda", na Kutnohorsku „Úder" a pod.

Malý formát „Rudého práva" byl vyráběn tak, že vy sázené stránky byly fotograficky zmenšovány, přenášeny na desky a odtud tištěny. Tyto práce vykonávaly v této době zvláštní fotografické ateliery, technicky dobře vy bavené.

Čím více soudruhů muselo odejít do ilegality, tím více stoupala potřeba falešných průkazů. K tomuto účelu byla zřízena zvláštní dílna, kde byly vyhotovovány domovské listy, občanské legitimace, pracovní potvrzení, odhlášky ze zásobování a jiné průkazy.

Spojení se s. Gottwaldem v Moskvě bylo udržováno vlastními krátkovlnnými stanicemi. Vysílačky byly často přemisťovány z konspiračních důvodů a důmyslně masko vány jak pro umístění, tak pro přenos. Při vysílací stanici bylo oddělení zpravodajské, radiotelegrafické a šifrovací. Tento úsek plnil zároveň důležitý úkol zpravodajské služby.

Nejdůležitějším úkolem v této době bylo, aby mocný nápor, který Němci všemi silami zahájili k zlomení odporu a germanisaci, se nezdařil. KSČ v denním neúnavném boji burcovala v českém lidu vědomi národní síly, upozorňovala na podvodnou hru, kterou prováděli háchovci, a vy zývala k boji proti poněmčení. Jaký byl cíl a způsob práce, ukazují letáky, brožury a hlavně ilegální „Rudé právo" této doby. „Rudé právo" z 1. srpna 1939 píše:

„Český národ bude mít tolik práv, kolik si jich do vede jednotným nástupem ubránit. Čím houževnatěji budeme bránit každé ze svých práv, tím dříve získáme svobodu. A budeme-li se bránit, svět nám pomůže."

Také způsob, jak bojovat, aby byl národ ve svém jádře co nejvíce ušetřen škod, vznikajících útlakem a porobou, určuje „Rudé právo" z této doby:

„Braňme se pasivní resistencí, stávkami, bojkotem fašistických agentů a českých zrádců, organizujme hromadné projevy národní vůle. Každá skupina národa ať v případě cizáckého útoku hledá způsoby, jak projevit hromadný odpor. Připravujte mohutné stávkové hnutí, jímž by národ dal odpověď na nový připravovaný úder okupantů! Buďte krajně bdělí vůči provokatérům gestapa! Odhalte je! Nepřipusťte od vlečení naší sklizně do Německa! Ani obilí, ani kus dobytka fašistickým okupantům! Českou sklizeň českému lidu! Rozvíjejte účinné akce národní solidarity, aby ani jediná oběť hitlerovského teroru a její příslušnici nezůstali bez pomoci!

Ať žije svobodná Československá republika! Ať žije nový 28. říjen!"

Komunistická strana Slovenska v ilegalitě

Když slovenský sněm, při jehož prvním zasedání 18. led na 1939 vedle zrádce Berana asistoval i sociálně demokratický představitel dr. František Soukup, vyhlásil 14. března 1939 na Hitlerovo přání „samostatný" stát, nastal na Slovensku zcela jiný politický vývoj než v českých zemích. Bylo proto nutné, aby se slovenská část KSČ organisačně osamostatnila. Už v březnu 1939 se ustavuje první ústřední výbor Komunistické strany Slovenska. S. Julius Ďuriš byl pověřen politickým vedením, s. Ján Osoha řízením propagace a s. Ľudovít Benada organisací. S. Karol Bacílek odešel na příkaz strany za s. Gottwaldem a Širokým do Moskvy, s. Koloman Moško do Londýna.

Okamžitě byla budována nová ilegální struktura strany. Bylo zřízeno pět oblastí (Bratislava, Trenčín, Žilina, Banská Bystrica, Prešov), které vedli osvědčení soudruzi Karol Černocký, Štefan Szabó, Pavol Tonhauser a j. Oblastní organisace byly rozděleny na okresy; základní organisace měla KSS ve většině závodů a obcí. Byl zřízen také technický aparát, který pečoval o obstarávání všeho materiálu potřebného k vydávání stranického tisku a o rozmnožování ilegálních tiskovin. Prvním vedoucím tohoto technického aparátu byl s. inž. Pavol Stahl.

Komunistická Strana Slovenska rozvíjela činnost na celém území Slovenska jako jediná organisovaná síla slovenského národa proti fašismu, proti Němcům a proti domácím zaprodancům. Všechna její počáteční práce byla soustředěna na vybudování široké jednoty celé dělnické třídy, všeho slovenského lidu, za účelem organisace sabotáží a stávek, které by podlamovaly a nakonec ochromily vojenské úsilí tisovsko-tukovského režimu. KSS organisovala svoji činnost i v armádě a bezpečnostním aparátě fašistického režimu.

Její práce byla od počátku úspěšná. Široké vrstvy slovenského lidu názorně poznávaly, že místo samostatnosti se „prírodné bohatstvo Slovenska dostává do rúk nemeckého kapitálu". Strana se organisačně upevnila a rozrostla.

I jejím růstem a rostoucím nesouhlasem slovenského lidu rostl však také teror fašistického režimu. Věznice soudů a koncentrační tábor v Ilavě se zaplňovaly prvními obětmi fašismu – slovenskými komunisty. Už v květnu a červnu 1939 zatkl policejně četnický aparát členy ilegální organisace komunistické mládeže v žilinské oblasti, která mimo jiné vydávala časopis „Pravda slovenskej mládeže" (vyšla 2 čísla) a která 1. května 1939 rozšiřovala na celém Slovensku bojové provolání, zakončené posledním veršem slavné básně Sama Chalúpky „Mor ho!" Toto „Mor ho!" se potom až do osvobození stává bojovým heslem všech odpůrců zrádného režimu na Slovensku.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Zapsal: crtacc, 17.05.2007, 6:14:00, komentáře (0)

Komentáře

Přidání komentáře...

Lorraininy šílenosti Na každém tahu 118

Lorraininy šílenosti

Na každém tahu záleží...

ples rádia KISS DELTA se vydařil.-))++++++++++++++++

Rubrika Family Moc se mi nechtělo, přeci jen ty kruhy pod očima zamaskovat na 100% nešly, ale pak jsem si řekla:
"A CO? BEZTAK MNE TAM NIKDO NEZNÁ"
...................
Víno jsem nepila.
Nepila jsem ani pivo, co točilo se zdarma.
Šla jsem do jahod.
Chápejte, když už mám ten tréning z domova, že?.-))
Jo, jahodovej POLAR provázel mne večerem.
.................
Seděli jsme na balkoně, teda, když jsme zrovna seděli, ale my teda seděli hodně málo.-))
..................
Lucka Vondráčková je báječná ženská.
Milá, vtipná, skromná a slušná.
Mě kdyby se moderátor furt navážel do tety, tak ať s ní mluvím nebo ne, asi bych ho poslala do háje.
.................
Lucka je maličká, ale Dalibor Janda je ještě menší.-))
Zpíval i se svou dcerou a ŠLO JIM TO.-))
...................
Hanku Zagorovou jsem propásla, protože nám zrovna přinesli pozvání na raut a mužský prohlásili, že JDEME HNED.
A protože jídla moc a pití ještě víc, Hanku jsme nestihli.-((
..................
Zato jsme to rozbalili na Katapulty a upozorňuju, že zítra se nepostavím, puchejře budou všude.
Pánové se činili....rozjásali kulturák a bylo to velký.
......................
Půlnoční překvapení se povedlo.
Ne, žádnej striptýz.
Vystoupení s ohněm-paráda a pak...CAPUERA.
4 hoši...jo, moc hezký.-))
.........................
Ložnice tentokrát v tombole nebyla, mobil si budu muset koupit za svý a tráva se i nadále kosit bude růčo, ale nějaký ceny jsme domů taky vezli, tak žádná křeč.-))
.......................
No a ve 2:30 pro nás dojelo taxi a za sladkých tónů Bananaramy jelo se dom.
Zatímco já vám ťukám dojmy, manžel si v kuchyni smaží řízek, neb, jak se ubezpečil:
"Trapný to nejni, už je ráno, takže vlastně snídám".-)))

A tak ho nechám snídat a půjdu spát.
Víc vám to rozeberu až se vzbudím a až si dám pořádný kafe.
Dobrou.-))

linkuj.cz vybrali.sme.sk

lorrain 13.01.2008, 3:51:00 trvalý odkaz Novější Starší

Komentáře (17)

Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář 17 Mirka
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 18:23:41 Bylo to úžasný.-))Vůbec bych nevěřila, že Katapulti dovedou to, co dovedou.-)) 16 SB
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 18:22:32 tuším, že 30,- za km, ale nevím.Já to neplatila.-)) 15 Kleio
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 18:21:21 Ale zved.-)))Já určitě.-)))Se mnou se totiž musí tančit a námitky se nepřijímaj.-)) 14 pRAKTICKÝ DOTAZ
SB WWW 13.01.2008, 17:36:49 Kolik aktuálně stojí v Polabí taxík?? mysleno za km

apropos hrálo v taxíku stylově Rádio Kiss? :)) 13 Řízek
SB WWW 13.01.2008, 17:34:36 Lorr.: Už se těším :)
2 Kleio: Já si včera delal řízek v 0:45 hod., takže v porovnání s Polabím jsem večerel (snídal) velice časně :) 12
Mirka WWW 13.01.2008, 17:32:05 ..zní to dobře , popis úžasný:) 11
Kleio 13.01.2008, 17:15:43 Tak až na tu capoihru by mě taky nikdo z účinkujících ze židle nezved. I když, asi jo, zved. Prchla bych. :)))
Ale proti gustu...;)

A koukám, že v době, kdys psala, já taky ještě nespala. Sem si taky měla jít udělat řízek. :D 10 SB
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 17:15:23 jen ještě kuřátko sobě nandám a hned ti napíšu,co a jak.-))) 9 sleep well :))
SB WWW 13.01.2008, 16:59:49 a spali a spali a spali....a blogovati bude jako kdo? :-D 8 lední brtník
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 14:07:01 No, pro někoho zombie, pro nás "bomba".-) 7 Justas
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 14:05:49 Ale já na D. psala:"Přijďte na panáka".-))) 6 Lacey
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 14:05:09 Bylo.-)))A jednohlasně jsme rozhodly(ten y je tam správně.-))), že prošmejdíme okolí, kdy se zase něco chystá.-) 5 Mánek
Lorrain Mail WWW 13.01.2008, 14:04:02 Pak tam byla kapela Las Vegas..no co ti vytvářeli.-)))Písničky 80. let....převleky...paruky...bomba.-)) 4
lední brtník 13.01.2008, 12:55:38 co ste to tam proboha měli za zombie? to byl maškarní ples? vida v perexu kiss rádio, žádný účinkující zázrak jsem nečekal, ale i to bylo asi hodně.
...
snídaně :) 3
Justas 13.01.2008, 08:52:16 Taky bych šel plesat... Ale s kým? Sám nejdu... 2
Lacey 13.01.2008, 08:49:29 Chjo a já jdu plesat až 8.2. :))) Muselo to být mooc fajn :) 1 Hned bych se zúčastnil!
Mánek Mail WWW 13.01.2008, 06:24:26 Koukám, že sestavu kapel a vystupujících vybírali z těch, co můžu. :-D

Moravské Blogování Aneb "osoba hlásící 10

Moravské Blogování

Aneb "osoba hlásící se k moravské národnosti" bloguje.

Různé cesty vedou na Javořinu.

Po čase opět něco od Slotrona – malé shrnutí posledních 4 ročníků "Setkání na Javořině" a několik jeho postřehů. Všecko napsáno celkem výstižně, řekl bych...

Slotron,jehoz promoravska videa muzete videt na jeho kanalu: http://www.youtube.com/user/slotron1
opet napsal neco exkluzivne pro tento muj blog. Jeho shrnuti poslednich 4 rocniku – tzn, poslednich 4 let kdy to nebylo jen "Setkani Cechu a Slovaku", je velmi zajimave diky tomu, ze on byl jeden z prvnich Moravanů kteri tam zacali otevrene chodit a davat najevo, ze na Javorine se nesetkavaji jen ty 2 zminene narody.
A jeho postrehy o moravskem hnuti a o tom poslednim setkani jsou tez dobre napsany. Tu je jeho text:

 

                       Různé cesty vedou na Javořinu

Že se na vrcholu Javořiny každoročně konají „Slavnosti bratrství Čechů a Slováků“, to jistě pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí. Vědí i to, že se zde, v posledních letech, objevují moravské vlajky. Dovolím si tedy přidat několik svých postřehů.

Rok 2008

Poprvé se na novodobých (řekněme od počátku 21. století) Slavnostech objevila moravská vlajka v roce 2008. I když jsem ji (většinou) nedržel já, měl jsem tu čest, být u toho. Tehdy jsem se totiž vydal na Javořinu společně se svým kamarádem, vysokoškolským studentem a členem MNO. Co se mne týče, tehdy jsem ještě nebyl členem žádné moravské organizace. Setkali jsme se tam ještě s jedním členem MNK. Kamarád s sebou vzal moravskou vlajku a já jsem se ujal role fotografa. Nutno zdůraznit, že se nejednalo o akci orgnizovanou MNO, ale o soukromou iniciativu.

 

Rok 2009

Náš výlet „Javořina 2008“ byl úspěšný a již v následujícím roce inspiroval další lidi. Ponejvíce se jednalo o lidi, kteří se o Moravu zajímali hlouběji a tudíž vlastnili moravskou vlajku. Byli to např. členové MNO. Mezi nimi i lidé, kteří navštěvovali Slavnosti již dříve a bez vlajky.

Dále se nápad se zalíbil se i jedné politické straně zvané „Moravané“. Tato politická strana to vzala celkem organizovaně – sraz na rozcestí v Hrabině a odtud pěšky na Javořinu. Přestože k účasti zvala nejen své členy, ale všechny moravské patrioty, zvolili tuto „stranickou cestu“ jen 4 lidé (členové strany), ovšem každý měl vlajku. Celkem dorazilo na Javořinu s moravskými vlajkami 12 lidí; měli 6 vlajek. V počtu donesených vlajek „straníci“ jasně skórovali. ; to platí nejen doslovně, ale i obrazně. Máš-li vlajku, znamená to, že si vážíš své země, nic víc, nic míň! Až budeme na Javořině potkávat množství lidí s vlajkou, kteří nám budou odpovídat: „ani ze strany, ani z obce, ani z kongresu, ale z Moravy“, pak budeme vědět, že se věci hnuly správným směrem.

Rok 2010

Nevydařilo se počasí a byl zrušen hlavní program. To se výrazně projevilo na počtu účastníků. Nicméně fungovaly stánky a lidí zde bylo poměrně hodně. Počet vlajek stoupl na přibližně 10. Moravské vlajky byly nepřehlédnutelné.

Po 2 letech jsem se opět zúčastnil i já. Vzpomínám si, jak jsme stáli ve skupince (vesměs členové MNO) a tu vidíme přicházet s vlajkou nám neznámého člověka. Ani on nás neznal. Vzájemně se pozdravíme a on se nás ptá jestli jsme z „z obce“, nebo „ze strany“. Odpovídáme, že „z obce“. Dozvídáme se, že dotyčný není členem žádné moravské organizace, nicméně se několikrát zúčastnil setkání MNO v Brně.

Rok 2011

Počasí se supernevydařilo. Počet účastníků několik desítek (obvykle bývá až 7 000). Je pozoruhodné, že počet vlajek nijak dramaticky neklesl. Za příznivého počasí by patrně došlo k výraznému nárůstu.

Podle informací dostupných na internetu, se zdá, jakoby letošní Javořina byla v režii „tandemu strana Moravané – MNK“. Letos se totiž ke „stranické cestě“ na Javořinu připojili i dva členové Moravského národního kongresu. V tomto článku http://moravane.eu/destiva-javorina/ jsou označeni jako „Zlíňáci“. Stranicko-kongresovému tandemu se podařilo „obklíčit“ papaláše u Památníku česko-moravsko-slovenské vzájemnosti. Z tohoto hrdinského (hrdinský kvůli počasí) činu vzniklo několik zajímavých videozáznamů fotografií.

Možná se zdá, že je čas článek ukončit. Zrekapitulovali jsme si úspěchy a není co dodat. Ale mám několik postřehů, se kterými bych se chtěl podělit. Ty postřehy se týkají především letošního ročníku.

První věc – jen co členové strany Moravané a MNK uskutečnili společnou (patrně i úspěšnou) akci, došlo mezi nimi k internetové přestřelce ohledně vlajky. Ti dva členové MNK totiž prezentovali alternativní návrh moravské vlajky, který začali vytrvale prosazovat.

Druhá věc – zkouším se na ty videa a reportáže na věc dívat očima „obyčejných“ Moravanů, sice hrdých, nikoli až tak pevných v moravanství a navíc málo informovaných. Ne vše co tam bylo řečeno musí každému vyznít sympaticky. Právě tak položení „základního kamene moravské samostatnosti“ se nemusí setkat s pochopením. Ale jde především o typický středoevropský odpor k organizacím, zvláště pak k politickým stranám. Je všeobecně známo, že strany, ale i různé spolky, mají u nás velmi málo členů.

Je proto potřeba říci, že moravská vlajka vyjadřuje hrdost na moravskou vlast. Je potřeba, aby lidé věděli, že moravská vlajka nevyjadřuje příslušnost ke straně Moravané, k MNK, ba ani k MNO. Musí být známo, že ne všichni, kdo mávají moravskou vlajkou, smýšlejí zcela stejně. Nikdy v žádném národě nesmýšleli všichni stejně. Různé cesty vedou na Javořinu

 

 Tu bratia vždy sa stretať budú

 Tu sa bratři dycky setkávat budú

moravak 27.08.2011, 14:57:00 trvalý odkaz Novější Starší

Komentáře (11)

Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář 11 Excalibur Moravy
Moravská národní obec, o. s. Mail WWW 31.08.2011, 20:16:29 Nejnovější vydání magazínu KOKTEJL (září 2011): Článek o moravském meči - Moravský excalibur - menší rozhovor s předsedou Moravské národní obce - pojednání o moravské vlajce (barvách) a její vyvěšování na Cyrila a Metoděje, atd. Vše na stranách 17 až 21.

http://www.czech-press.cz...temid=4 10 BRNO - Setkání členů a příznivců MNO Mladá sajtna
Moravská národní obec, o. s. Mail WWW 31.08.2011, 11:38:24 Čtvrtek 1. září 2011 v 17.30 hodin.

http://zamoravu.eu...jtna-1-9-2011/ 9
Moravský radikál Mail 31.08.2011, 04:51:39 A jeste diky Alufi za doplnujici koment pod predeslym textem, debata se tam motala okolo nasi vlajky, situace v moravskem hnuti apod.
No a dikec Slotronovi za tento clanek, psat by mohl casteji, ze?
:-) 8 Ke komentum...
Moravský Radikál Mail WWW 30.08.2011, 04:41:41 V prvni rade, samozrejme ze jsem chtel rici ze ten nazev byla "VITANA zmena" ;-)
Videt moravske barvy ve videohre je opravdu dobre :-) Pocitam ale ze hra neni Made in Czech :-/
A diky za pozvanku, doufam ze moravska vlajka bude k videni i tam.
Spravce 7 Medieval II Total War
marikpatrik1@seznam.cz Mail 29.08.2011, 17:51:36 Tak na tu ukázku ze hry Medieval II Total War fakt čumim:).......... 6 Bitva u Moháče
29.08.2011, 15:05:11 Na dnešek připadá výročí Bitvy u Moháče. http://cs.wikipedia.org...A1%C4%8De

Všimněte si moravských vlajek, které je v animaci možno občas zahlédnout (např 3:10, 3:23-3:25, 3:32 - obvykle v pravém horním rohu) http://www.youtube.com...Vyuech2LCI 5
MiK 29.08.2011, 08:50:44 Srdečně Vás zveme v sobotu 3. září do Brna na Mendlovo náměstí, kde se budou konat Jihomoravské dožínky. Je pro Vás připravený celodenní bohatý program - mimo jiné bude ke shlédnutí výstava zemědělských strojů, hospodářských zvířat, farmářský trh a mnoho dalšího. Můžete se projet i historickou tramvají. V 11 hod. vyjde od Krajského úřadu Dožínkový průvod, budeme rádi, když se k nám připojíte. 4
Moravský Radikál Mail WWW 29.08.2011, 04:01:30 Dik za odpoved, Patriku. Borec se me ozval a pise ze ho proste nasral ten nazev tak to prepnul a hotovo, z komentu pod spotem Moravanu
http://www.youtube.com...byByf3OpaM
Je to asi nejaky mlady kluk, tak nevim jak to brat vazne, ja na tom nazvu take nevidim nic spatneho, naopak je to vytana zmena. A vzhledem k tomu, ze se tam tady opravdu zabyvali pripady z Moravy, a pocitam ze asi neco i ze Slezska, tak je to jedine spravne.
Ano ano J.J.D, uz aby to bylo ;-)
Video s tuto frazi je take u me na:
http://www.youtube.com...uokL733ywg
Zatim 3 UŽ ABY TO BYLO........
J.J.D 28.08.2011, 12:50:10 DÉŠŤ NA MORAVĚ SKONČIL STĚHUJE SE DO ČR - předpověď počasí na TV Nova. 2 vraždy na moravě a ve slezsku
marikpatrik1@seznam.cz Mail 28.08.2011, 11:33:05 Já ten pořad shodou okolností viděl a 'vraždy na Moravě a ve Slezsku' se to jmenuje asi proto že to jsou případy které řešila brněnská kriminálka - takže logicky na Moravě.......nevím já v tom nic urážlivého neviděl. Dříve tam byl pořad který se zase zabýval vraždami v celé české republice (i v Praze).......takže nic ve zlém ale pán podle mě pláče sice dobře, ale na špatném hrobě:).......řekl bych že být takhle zbytečně podrážděný kvůli - kvůli čemu vlastně??? Mě by spíš pohoršilo, kdyby tam mluvil kriminalista z Moravy s moravským přízvukem o moravských případech a jmenovalo by se to třeba „vraždy v Čechách“........ jak říkám tohle „vlastenectví“ je podle mě víc směšné a kontraproduktivní než užitečné:)… 1
Moravský Radikál Mail WWW 28.08.2011, 03:59:52 Jeden z lidi na Youtube - podle vseho Moravan - me pise ze: "včera mě nasral jeden pořad na ČT 2- 'vraždy na moravě a ve slezsku'."
Nevim kdy me odpovi tak se optam tady. Videl to nekdo? Co na tom bylo urazliveho? Narazky na to, ze by u nas bylo vice psychopatu...?
Ja jen ze zatim byvalo zvykem takoveto veci nazyvat stylem "Vrazdy v Cechach" apod.
Na webu jsem nasel jen to, ze to je dokumentarni film z roku 1996, tzn, z doby kdy tu este bylo celkem dost lidi kteri bezne rikali ze jsou z Moravy ale jakou ma tento dokument s ni souvislost, to bych rad vedel...
Zatim
Spravce

Jak (ve dvou) přežít multikulturní 94

Jak (ve dvou) přežít multikulturní manželství

Další zveřejňování zdejších textů a fotografií bez předchozího souhlasu autorky není dovoleno. Změnit styl Vypnout styl

Vy že nejste rasisti?

Z knihovny do knihovny Za prací jezdil tramvají, metrem a autobusem na okraj Prahy do obce Libuš.

Z budovy, v níž pracovali, viděl přes silnici podlouhlé domy s vodorovnými úzkými okny, za kterými se pohybovala soustava lan, kabelů, popruhů, drátů, šňůr a kladek. Namísto miniaturních  prosklených kabinek se na nich ale posunovala zavěšená a oškubaná bezhlavá těla kuřat, které důmyslné kladkostroje přemisťovaly z jedné části haly do druhé. Kuřecí mrtvolky se hýbaly v pochodovém rytmu, a kdykoliv se Václav podíval na mašírující kladkostroje a uviděl holou kůži spařených kuřat, měl pocit, že je šmíruje, přest o ale nedokázal oči z malých naháčů odtrhnout.

Středoškolský profesor Tomáš Zmeškal se už svým prvním románem Milostný dopis klínovým písmem vyhoupl mezi soudobé literární hvězdy. Milostný dopis získal cenu Josefa Škvoreckého, byl nominován i v soutěži Magnesia Litera a z pultů knihkupectví za čas zmizel.

Pokud  toužíte nahlédnout do Zmeškalovy prvotiny, nezbývá, než se porozhlédnout v knihovnách či počkat na slibovaný dotisk – a čekání si zkrátit třeba četbou jeho druhé knihy, nazvané Životopis černobílého jehněte.  

 

Ta vyšla vloni v nakladatelství Torst a na více než třech stovkách stran dává čtenáři možnost procházet životem s dvojčaty, vybavenými genetickým dědictvím české matky a afrického otce.

Obracela jsem stránky, na nichž Václav a Lucie dorůstají – stejné jako jiné děti, a přece někdy nucené do "jinakosti" – a přestože prvních pět nebo šest kapitol jsem bojovala se (silným) pokušením knihu odložit, nevzdala jsem se, a neželím toho. 

Jak se dětští hrdinové knihy stávají dospělými (a staré postavy tamtéž ještě staršími, ba umírajícími), získává příběh další rozměry, odvíjí se v zákrutech a odkrývá věci, o kterých asi mnoho mých čtenářů ví svoje (ano, vy víte, které z vás myslím )... a mnoho jiných čtenářů pravděpodobně neví nic (a vy asi také víte, které z vás myslím).

 

Oběma skupinám si dovoluji Životopis černobílého jehněte doporučit – tedy pokud máte odvahu si četbou připomínat to, co byste možná radši zapomněli, či pokud máte odvahu dozvědět se něco, co byste možná radši nevěděli.

Odměnou statečným (a těm, kdo ve čtení vytrvají i přes jistou nepřehlednost děje a postav) budiž překvapivý a působivý konec knihy, který mně na Životopis černobílého jehněte nedá zapomenout ještě dlouho.

 

"Jen si zapal, chlapče, nestyď se," řekl major a jakoby na důkaz toho, že je na světě opravdu vše možné, si ležérním gestem sám zapálil cigaretu vyleštěným kovovým zapalovačem. Václav chvíli rozpačitě mlčel a pak řekl: "Ne, opravdu nebudu, já nekouřím, víte. Já jsem muzikant a hraju na klarinet, takže víte, přece jenom... plíce a tak, no..." Druhý důstojník zvedl oči od papírů, pohlédl na Václava a poté na majora. Major pohlédl zpět na náčelníka a řekl: "No to je vlastně důvod, proč jsme si tě pozvali, branče."

Václav nevěděl, o čem major mluví, ale pro jistotu raději několikrát řekl "Aha. Jo, aha."

"Při pročítání tvých materiálů jsme si všimli," začal major,"tvé fotografie." Na chvíli se odmlčel, nasál voňavý kouř bulharské cigarety a pokračoval: "Tvůj původ, tvoje rodina no a tak dále... To je tvoje věc. Do toho nám tady nikomu nic není, ale protože jsi složil hudební zkoušku právě ve hře," podíval se do spisu a po chvíli hledání četl: "ve hře na klarinet – no tak to celou situaci mění." Václav se pohupoval v kolenou a stále nevěděl, kam major míří. "Zkrátka, abych ti to vysvětlil, chlapče. Tvoje materiály jsou v pořádku." Podíval se do nich a svým pravým ukazovákem v nich podtrhával. "Vzorný učeň s vyznamenáním. Nejlepší žák ročníku. Zkouška na klarinet složena na výbornou. Doporučení k okresní posád kové hudbě. Tady se sice říká, že seš málo politicky aktivní, ale v tvém věku je malá politická angažovanost vcelku obvyklá. Ovšem jistě si uvědomuješ, chlapče, že v této politicky velmi složité době, ve které žijeme, je nutné být neustále politicky připravený."

"Já vím moc nerozumím," řekl Václav, ale cítil, že se blíží nějaký průšvih. Když na něj lidi začali mluvit takhle zeširoka a spisovně, nikdy to nic dobrého nevěštilo.

"Jistě, že ne, no ovšem, na to seš přece jenom mladý. Zkrátka imperialistická reakce a její přisluhovači – i u nás. Ano!!! I u nás!!! – nespí a sledují všechny naše kroky." Poté se major znovu na chvíli odmlčel. "Když jsme studovali tvoje materiály," pokračoval major dál, "narazili jsme na tvoji fotografii. A v té samé chvíli jsme si uvědomili, že nám zde vyrůstá problém."

"Mám si nechat udělat novou fotku?" zeptal se Václav, ale začínal tušit, že celá věc bude nejspíš složitější.

"Zkrátka, chlapče," pokračoval major Kosina, "já tě nemohu nechat sloužit u tak reprezentačního druhu vojsk, jako je umělecký hudební soubor, jako je například taková dechovka nebo jako je okresní posádková hudba, že? Takový soubor hraje na přehlídkách, na státních svátcích, na výročích, naší republiky, také hraje naši i sovětskou státní hymnu, také hraje internacionálu a v takovém souboru ty bohužel hrát nemůžeš. Zkrátka, chlapče, i kdybys byl ostříhán dohola, tak by bylo evidentně poznat, že seš, jak bych to tak řek, no že seš černej nebo možná míšenec. No a protože mezinárodní i vnitřní reakce nespí, mohl by tě někdo vidět, no a to, že by tě někdo viděl, by mohlo být zneužito proti naší Československé lidové armádě, a to by zase mohlo oslabit její bojeschopnost a za tu já politicky ručím, a to my tady prostě nemůžeme připustit."

"Ale vždyť jsem udělal zkoušky," řekl Václav.

"Chlapče, ty nechápeš, že tvůj talent, i když to my tady nemůžeme posoudit, není, proč tu dneska jsme, že ano? My jsme tady dneska proto, že musíme vyřešit určitý problém. Ehmmmr," odkašlal si a podíval se povzbudivě na Václava.

"Takže vám vadí,"  řekl Václav, "že jsem černej, jestli to dobře chápu?!"

"Takhle to prosím tě neber," řekl major Kosina a rozhořčeně vrtěl hlavou, "nám to tady s náčelníkem pochopitelně nijak nevadí, že jo, že ano," řekl major, obraceje se k náčelníkovi, který se s nepřítomným výrazem díval z okna. "My nejsme žádný, že jo... hmmm. Ale musíme myslet na bojeschopnost, že?"

"Rasisti?!" zasyčel Václav. Nato sebou náčelník dívající se z okna trhnul, krátce nejprve na Václava a pak na majora Kosinu pohlédl a znovu se otočil k oknu.

"No tak to, chlapče, ani nevyslovuj, takovýhle slovo," řekl major. "Takovýhle věci nám tady říkat nemůžeš, to si nemůžeš dovolit, že ano."

"Rasisti!!" opakoval Václav znovu. "Vy že nejste rasisti?"

"Tak dost!" křikl major Kosina a bouchl dlaní do stolu tak, že nadskočil i popelník, a náčelník, neúčastnící se hovoru, sebou lehce trhnul, znovu se na Václava a na majora podíval a pak něco majorovi pošeptal do ucha. Po několika vteřinách soustředění se major znovu rozhovořil: "Rozmysli si, chlapče, co říkáš, nezapomeň, že seš odvedenej a že nactiutrhání důstojníka Československý lidový armády by tě mohlo přijít draho! Draho! Moc draho, chlapče!"

 

Životopis černobílého jehněte, Tomáš Zmeškal, nakl.Torst 2009

 

Další recenze

Oficiální stránky Tomáše Zmeškala

trvalý odkaz :: Ohodnotit spot :: linkuj.cz vybrali.sme.sk
25.01.2010, 10:18:00 :: Novější článek :: Starší článek

Komentáře (0)

Tip: Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář

Faustův svět ticha ...svět ticha mlčí,

Faustův svět ticha

...svět ticha mlčí, slyšet je z dálky jen hlasy vlčí...

Vzpomínka na šedesátá léta...

Rubrika Komentáře a úvahy

 

A je tady zas jedno výročí: 21. srpen 1968 – to stálé trauma "mojí" generace...  a nemám na svém dnešním pohledu  důvod na něm cokoli měnit. Tak jenom pro připomenutí...

na PvF jsem kdysi dával tento textík... a soudím, že se k dnešnímu výročí i hodí, takže odkaz na něj...

Ne, nebojte se, nebude to politologický, historický ani jiný rozbor. Chtěl bych napsat čistě a pouze osobní výpověď, jak jsem ony snad nejlepší poválečné roky chápal... a možná, že to přispěje k pochopení postojů nemalé části této generace (i když si až takové ambice rozhodně nekladu). Měl jsem totiž to obzvláštní štěstí (bez vlastní zásluhy, připouštím), že jsem tzv. šedesátá léta prožíval v onom zvláštním období mezi 15. až 25. rokem života. Jinak řečeno, doba dospívání a studií (nejen učebnicových) patřila 60tým letům.
V roce 1960 byl sice ještě prvním tajemníkem a presidentem A. Novotný, přesto již začínala obleva; byla sice přijata nová ústava a změnil se název i státní znak republiky, ale... ta obleva již byla dost patrná.
To se projevilo nejen v politice... ale zejména v kultuře (celá nová vlna čs. filmu), vycházely knihy, nepoplatné režimu ba dokonce k režimu kritické, denní tisk nebyl již tak bedlivě cenzurován, došlo dokonce k prvním rehabilitacím nespravedlivě odsouzených v padesátých letech (Slánský 1963; připouštím, že šlo jenom o komunistické rehabilitace).
A dokonce i ve školství a my (tedy náš ročník) měl tu obrovskou "kliku", že nás češtinu učila paní profesorka, která spíše než na větnou skladbu dbala na naše všeobecné vzdělání (objevila pro nás třeba Hrabala, který v té době ještě rozhodně nebyl na seznamu povinné četby; v ruštině jsme četli např. i Solženicina).
Podivná doba... abych jenom nechválil, tak pravda je, že jsem u maturity "vyfasoval" otázku: Rozbor díla Jak se kalila ocel; nicméně další pravda je, že mi tehdá celá komise napovídala... což doufám, je už promlčené).

V roce 1965 nástup na VŠE, paráda, dokonce i ten tak později obávaný a proklínaný "marxák" byl tehdy celkem pohodový předmět... vím, zní to pro Vás mladší dost nepochopitelně.

A tak šly dny a noci a mejdany a přednášky a zkoušky a první a druhé a třetí lásky a volby Miss ekonomia (náhodou byla zvolena dívka z naší party a to jsme teda byli, panečku, nějak pyšní)... mimochodem, do té naší party patřil i mladý Jiří Auersperg a Karel Šling (vskutku zajímavá sešlost: potomek knížat a syn popraveného komunistického funkcionáře). Pozn. mimochodem: do vedlejšího kruhu chodil tehdy i Jan Palach... ne, nebudu se vytahovat. neznal jsem ho...
A navíc: byli jsme tehdá první ročník, který NEMĚL povinné přednášky a tuším poslední, kterým se tahle benevolence zatrhla. A museli (co mohli, my MUSELI) jsme se učit z děl do té doby exkomunikovaných autorů a třeba i "buržoasní pavědy" jako sociologii.
A propos zkoušky; tehdy se dokonce začala razit zásada: říkejte si co chcete, ale musíte to umět obhájit.
Zajímavá zásada, není-liž pravda?

A tak šly dál ty dny a noci a v Praze padaly balkony a na Strahově netekla teplá voda a nešlo topení a na dost recesistický průvod studentů byla zavolána policie (bylo to také na podzim – shodou okolností) a to se už psal rok 1967 a bylo jasné, že Novotný a jeho melody boy´s to neustojí. Zvláště, když to začalo skřípat v celé ekonomice... ta hrůza, byla dokonce odtroubena pětiletka.
A pak přišlo jedno plénum ÚV KSČ a Antonín Novotný padl. A nastoupil Alexander Dubček... a šel čas dál a Novotný odstoupil i z funkce presidenta a zvolen byl Ludvík Svoboda... už jenom to jméno! Svoboda!
A Vy, vážení čtenáři, mějte prosím na paměti, že se vžívám do svých tehdejších citů a pocitů.
A návštěva Tita a Ceauceska v Praze (opět: mějte na paměti dobu, ve které se to dělo), vzpomínám si na jeden dost signifikantní transparent: "Tito, Ceaucesku, Svoboda, ať žije malá Dohoda".

Ale začala se stahovat mračna. Zvláště, když se objevily snahy vystoupit z Varšavské smlouvy a zavést tu dlouho poté (vlastně až do dneška) proklínanou třetí cestu – Ota Šik se stal, tuším, místopředsedou vlády (znovu upozorňuji, nejde o historický exkurs a jsem líný to vyhledávat)... a třeba náš zvolený (dokonce i hlasy studentů) rektor Kadlec se stal ministrem školství.
Pak přišlo ono slavné velitelsko-štábní cvičení vojsk Varšavské smlouvy... a tady si neodpustím poznámku: bylo to všechno hektické a neprofesionální; začaly se aktivizovat obě strany: tehdejší konzervativci v KSČ a na druhé straně lidé, jimž bylo ukřivděno (KAN, K 231 apod.), je přitom ale logické, že se nabalovali i docela normální kariéristé; a Dubček tohle prostě neukočíroval.
Padla cenzura a Vaculík napsal svých slavných 2000 slov (dodneška je mám schované). Nemohu se ovšem zbavit dojmu (ani po všech těch letech), že to celé šlo mimo hlavní proud občanské společnosti – ha, módní slovo, ale občanská společnost prostě přivítala tuhle cestu mírného pokroku v mezích zákona a na ty extrémy dost kašlala (jde, pravda, jen o můj dojem). Dokonce se poměrně úspěšně rozeběhla sbírka zlata na zlatý poklad republiky.

Jenomže: ozvalo se výhrůžné huhlání z okolních států: cosi o kontrarevoluci a nalezených skladištích zbraní a podobné další smysly a nesmysly.
Nebudu popisovat své pocity z těch různých jednání a vyjednávání u Kádára nebo z Čierné, není to historické pojednání. Jenom si v téhle souvislosti neodpustím nepřesnou citaci z moudrého klauna Jana Wericha v rozhovoru se Škutinou (nepřesnou proto, že pamět už taky neslouží):
"Stavíme na potoce, pane Škutino, hráz. Jenomže ona ta voda stoupá a začíná téci i k sousedům a zaplavuje i jejich pozemky a to se jim prostě nelíbí."

Jo... těm se to fakt nelíbilo. Týden před oním 21. srpnem se vrátili známí ze Slovenska (byli tam až na hranicích) a vyprávěli divné věci: ze sovětské strany byl slyšet hukot tanků a střílení. Že tohle by nevěděli naši tehdejší představitelé??

21. srpna nás vzbudil hodně brzo ráno telefon: "Probuďte se, obsazují nás!" Hrozný pocit bezmoci... hukot letadel nad Prahou brzo vystřídalo dunění tanků po dlažebních kostkách. Bydlel jsem tehdy v samotném centru, takže ty tanky jsem měl fakt z první ruky. A první střelba a hlášení rozhlasu... a když pak člověk vyšel ven, všude cizí, CIZÍ vojáci, kteří nicméně ani netušili, kde vlastně jsou. A davy lidí, kteří absolutně nechápali, o co vlastně jde... a hesla, moře hesel, dokonce i taková, která vzývala Lenina: Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil. A vlajky, moře vlajek... některé již prostřílené a některé již i krvavé. Na Mariánském náměstí se tehdy střílelo do Univerzitní knihovny a... no, není příjemný pocit ležet u obrubníku a slyšet na vlastní uši hvízdat nad sebou kulky ze samopalů a kulometů. To byl 21. srpen pro obyčejného, politiku nikterak nepreferujícího, studenta.

Nicméně pro mnohé z nás byla KSČ ještě pořád zárukou demokracie... zejména když se v oněch dnech sešel tzv. Vysočanský sjezd. Věnek Šilhán (zas shodou okolností můj pozdější soused z pražského Žižkova se stal na onu přechodnou dobu gentajemníkem KSČ): ale to je taky poznámka BTW

No... a jak to dopadlo, víme všichni dobře. Byl Jan Palach (mimochodem se trochu pozapomnělo, že začal studovat VŠE a teprve poté přešel na filosofii - jak výše uvedeno – míjeli jsme se na VŠE). Bylo hokejové mistrovství světa ´69 a byl Aeroflot...

Ty tzv. politické prověrky jsem zaplaťbůh prožil v pátém járu a v období příprav na státnice a diplomku, takže mě zcela minuly. Akorát z "nedostatku" učebnic jsem se byl nucen učit na státnice politickou ekonomii socialismu z narychlo přeložené učebnice z "bratrské" NDR. Děs... ale vcelku zajímavý děs. Oni Němci tak trochu hodně ten socialismus modifikovali... ovšem na konci každé kapitolky byla větička: "A na tomto příkladu (který byl, pochopitelně, něco podobného, oč usiloval O. Šik) je zjevné, jak SED tvůrčím způsobem aplikuje marxismus-leninismus". A bylo vymalováno...

A nastal léta sedmdesátá a s nimi G. Husák a normalizace....

A tím končím se vzpomínáním... jen tolik: pro mnohé z nás byl (nebo měl být) listopad 1989 pokračováním toho slavného (i neslavného) roku 1968. Tedy hledáním TŔETÍCH CEST...

A tímto se ptám Vás mladších: je to až tak nepochopitelné? Je až tak nepochopitelná nostalgie po oněch letech šedesátých, kdy to vypadalo, že nejen u nás, ale i ve světě (připomínám ještě beatniky a květinové děti hippies...a pravda: i Paříž 1968 a vietnamskou válku atd. atd.) dochází k porozumění? Je tak nepochopitelná konkrétně moje nechuť spláchnout všechno komunistické jako zločinné? Pokud ano, pak opět děkuji osudu, že jsem už dost starý a že už nemusím nic odsuzovat (ale ani budovat).

Ono to jednoho docela unaví...

P.S. A jak to tak po sobě čtu, chce se mi zvolat: Běda, začínám se stávat pamětníkem.

A ještě něco: jde o osobní výpověď, takže pochopte: diskuse se nezúčastním – pravda, bude-li jaká.

pavouciveflasce 26.11.2005 No a moje dnešní poznámka: nevyčítám tehdejší Varšavské smlouvě okupaci – bylo v tom takticko-strategické rozhodování armád a genštábů. mimo jiné... vyčítám jí, a to moc, že zničila naději na MOŽNOU tzv. třetí cestu (tehdejši doba tím byla skoro "těhotná" nejen u nás) a že de fakto nás, občany ČR, dostala na trajektorii, v níž se pohybujeme. Tedy naprosto bezvýchodnou... Současně prosím ev. diskutující, aby připsali svůj věk v r. ´68 – ne z důvodů kádrování, ale z důvodu pochopení oněch chvil... jsem se setkal s tím, že pět let rozdílu hrálo roli přímo úděsnou. Jinak řečeno: zda je to JEN moje (resp. poválečné generace) nazírání...
21. 8. 2011
editor 21.08.2011, 0:00:00 trvalý odkaz Novější Starší

Komentáře (24)

1 Tančili jsme holanďana
Jan Pásek Mail WWW 19.07.2007, 15:32:08 Vážený pane Vladimíre, mě nezbývá, než říci, že bych se mohl pod vaše slova podepsat. Včetně toho, že se stávám pamětníkem. Naopak Vy zase musíte pamatovat i ta léta, kdy jsme tančili holanďana. Napsal jsem o tom knihu a pochopitelně nejvíce příznivých ohlasů přichází od lidí naší generace. Před pár dny jeden pán napsal, že nebýt náhody, tak se o té knize nedověděl a přišel by o příjemný zážitek. Vlastně mě vytknul malou publicitu. Jenže dnešní média z pochopitelných důvodů 60. léta tabuizují a neprojevují zájem o nich pravdivě publikovat. Takže alespoň takto Vás, pamětníka, informuji. Více na webových stránkách. 2 Jak jsem nezažil a miloval rok 1968
MaB 21.08.2011, 06:56:00 Já jsem narodil tři roky po roce 1968, takže jsem nepamětník. Přesto pro mne rok 1968 byl důležitý. Někdy ve 12-13 letech jsem narazil na doma schované noviny z doby invaze, a s jistým zděšením jsem se dověděl o tom, o čem se ani doma moc nemluvilo (asi abych se někde nevykecával) a ve škole už vůbec ne. Děcko má čisté srdce a dost rychle mi došlo, že tehdy se nelhalo a že ti lidi to mysleli nejlépe, jak uměli.

Na střední škole jsem se už dostal k literárním časopisům ze 60. let. Ve vědecké knihovně byly sice ročníky Hosta do domu a spol. k mání tak do roku 1965 (zbytek byl na indexu), ale i z toho se dalo vytušit, co se v kultuře dělo. Pak jsem se už dostal i k Literárkám, které zase skladoval jeden rodinný známý. Vůbec, ona kultura 60.let a dnešek..., no, dost drtivé srovnání to je.

Ale proč o tom hlavně píšu. Teď jsem někde zaznamenal tvrzení historika (asi mého věku), že těm textům z LtN, co tam psali Liehm, Vaculík nebo Kosík, dnes už čtenář nemůže rozumět, že už jde o málo srozumitelné rozpravy a šarvátky, které souvisejí s tehdejšími podmínkami a smýšlením. No, díky nasávání atmosféry 60, let v dost raném věku to mám nějak jinak, já tomu rozumím dost dobře.

Když tak zvážím, že většina badatelů v ÚSTRu je mého věku a spíš ještě mladších, tak se nevyhnutelně ptám: jak můžou porozumět té době bez toho, že by se vášnivě pročítali alespoň tím, co jsem konzumoval v mládí já? To se vážně domnívají, že tu dobu pochopí z archivů StB a politbyra? Není celá ta idea studia komunistické éry tak, jak byla pojata, zcela pochybená? 3 MaB
K-k. 21.08.2011, 07:44:59 a jste si jist, že cílem pracovníků ÚSTR je porozumět? Oni nepotřbují rozumět, jejich zadání je jasné a dané zákonem č.181 z r.2007: "...zkoumat a připomínat důsledky činnosti zločinných organizací, zakložených na komunistické a nacistické ideologii..."

Pro věkové zařazení se dodávám, že v r. 1968 jsem maturovala na průmyslovce a 2.srpna nastupovala do svého prvního zaměstnání... V Libkovicích. Ano, v "oněch" Libkovicích, kolem jejichž zbourání-nezbourání bylo po r. 1989 tolik kraválu...
Časem ještě vstoupím do diskuze, ale teď tu potřebuju něco dokončit. 4
ld Mail 21.08.2011, 08:26:23 Mně by zajímalo, kam by se ubíralo společenské dění, ruku v ruce s ekonomikou. Nabízí se jeden příklad, totiž Čína. Tam kde je dnes hospodářsky, kdy si v agónii zmítající Řecko koupí, připojí ji jako další kanton, aniž ji to finančně nějak poznamená, ovlivňuje světové trhy, atp. Pochopitelně, naše role by v měřítku byla přímo úměrná.
Prostě mám na mysli, kdyby chodil Kremlem místo Brežněva Gorbačov a tanky by nevyslal, do jakého stádia by se posunula česká společnost.
Bylo skvěle našlápnuto, ale to bylo i roku 1989... 5
passant Mail 21.08.2011, 09:35:57 Hm, šedesátá léta. Také jsem pamětník v 68 mi bylo dvacet čtyři let. Byl jsem mladý,nestranník,politika mne nijak zvlášť nezajímala ,snad kromě té obvyklé opozice mládí proti establismentu a nechuti ke komunistům. Tu jsem zdědil po otci a právem.Nastupující změnu jsem cítil ,sjezd spisovatelů mi ještě moc neřekl,shodil mne ze židle až projev Smrkovského v parlamentu,někdy v lednu či únoru 68 .Ty roky jsem byl pracovně převažně v Praze a bydlel po hotelích.Jistěže mne nadzvedávala nechuť Rusů ukončit tzv.cvičení i další věci,ale jinak pondělky u Nováků na Smetačkovce,jazzové sedánky v Redutě.
Přišel 21 .srpen. Tésně před příjezdem Poláků jsem jel pro děti do podnikového tábora. To byla samozřejmě priorita, A potom hned do Prahy. Motal jsem se tam po exponovaných místech a hučel do ruských automatčíků.(jako ostatní). Jen do některých ale i ti Vám po chvilce pohybem samopalu ukázali kde ja Vaše místo. Byli všude v každé pasáži, přůjezdu, tanky. Plné mosty samohybů. A tak jsem roznášel letáky,sledoval jak nám kropí průčelí muzea a fotil..
Snad bych ještě nejaké negativy i našel. O většinu ,bohužel hlavně ty z toho začátku jsem přišel díky nějakéemu ruskému poručíkovi,který je při filcování auta našel. Kupodivu fotoaparát mi nevzal.. A tak to pokračovalo.
Dnes jsou to už jen nostalgické vzpomínky.
Na mládí. 6
majka 21.08.2011, 10:19:10 Mně bylo v 1968 12 let.
Moji rodiče, příbuzní a známí diskutovali o politice, což pro mně byla velká otrava. V létě se pak donekonečna řešila otázka, jstli nás Rosové obsadí.
No, a obsadili. Probudila jsem se, rodiče u rádia, a mně v první chvíli nejvíc mrzelo, že asi nebudu moci jet na první návštěvu k tetě do Prahy, na což jsem se dlouho těšila. (Taky že jsem nejela, cesta do Prahy se uskutečnila až v únoru 1969.)
Ale stačilo půl dne a politika začala zajímat i mně, vášnivě jsem se účastnila diskusí, když začal školní rok, přinesla jsem do školy obrázek Dubčeka vystřižený z časopisu Sedmička, instalovala ho na nástěnku a nechtěla jsem, aby byl sundán, když spolužáci mysleli, že by se konečně měla nástěnka vyměnit. Dostala jsem přezdívku Politika.
V únoru ta návštěva Prahy, živé vzpomínky na Palacha...
Euforie v dvou hokejových vítězství..
A potom začátek normalizace. Dva měsíce jsem byla v ozdravovně, když jsem se vrátila, některé z mých oblíbených časopisů už nevycházely.
Potom přišla první láska, politika ustoupila do pozadí. Ale smrtelnou ránu první lásce zasadilo to, že on vstoupil do SSM a já jsem s tím nemohla souhlasit. Ještě jsme spolu nějakou dobu chodili, ale odcizili jsme se a rozešli se. Mělo to za následek to, že jsem sama do této organizace nikdy nevstoupila, třebaže už jsem později v tom nic tak zvláště špatného neviděla. Ale nemohla jsem vstoupit. Nikdo mě nenutil, ale až někdy v 90.letech mě napadlo, že to byl důvod, proč mě neudělali vedoucí směny. Tenkrát mě to kupodivu nenapadlo, spíš jsem si to vysvětlovala tak, že chtějí muže nebo že nemají důvěru k mým organizačním schopnostem nebo co.
Palach byl v rodině tabu. Jednou moje mladší sestra řekla "stejně se ten Palach upálil zbytečně" a následovalo mlčení. Řekla něco, o čem se v žádném případě nemohlo mluvit.
Začalo se až v roce 1989. Kdy se zdálo, že to mělo smysl.

Ještě na okraj. Z let 68/69 mám schované časopisy pro mládež. Lucie a Petr a Čtení pod lavicí, které bylo určeno učňovské mládeži. Neumím i představit, že by takové časopisy vycházely dnes. Nejenže by na tom vydavatel prodělal kalhoty, ale dokázala by je cílová skupina vůbec číst? Texty v těch časopisech kladly dost vysoké nároky na čtenářskou vyspělost.
Také tehdy vycházel kvalitní časopis pro ženy Mona.Něco takového dnes postrádám. Neviditelná ruka trhu tomu nepřeje? A přitom prý v maličkém Švýcarsku je několik dívčích časopisů, z toho jeden laděný intelektuálně.
Kdyby tak šlo si z konce 60.let vzít aspoň tu kulturu... 7 majka
ld Mail 21.08.2011, 11:34:24 Já mám uschovány noviny 8/1968. To pro případy, abych neprošvihl stejnou zmínku o klučíkovi Vaškovi, co jako prtě stavěl barikády, taky aby se v archivech novinářů zase něco nezměnilo a honem rychle nevycházely "vzpomínky", tentokrát na studenta Václava, a zase hrdinně na barikádách.
Tak nějak se rodí legendy, ne? 8 a aby to bylo stylový,
K-k. 21.08.2011, 12:02:41 tak jsem si, pochopitelně výhradně pro svoji potřebu;o), převedla na e-knihu publikaci Miroslava Polreicha "Utajená zákulisí" Knížka je už rozebraná, já ji získala přes meziknihovní výpůjční službu. A ve formátech .docx a .mobi ji mám uloženou na téhle adrese http://kaaden.ufouni.cz...reich.zip 9
prirodovedec 21.08.2011, 12:18:30 K-k.: Dekuji. 10 není za co, přírodovědče!
K-k. 21.08.2011, 12:38:49 Další na řadě je ta Koukolíkova Stupidologie. Pochopitelně taky výhradně pro mou potřebu! ;o)))

Mimochodem, ten Polreich: některé jeho závěry mne poněkud překvapují - ale to je normální. A je to pochopitelně subjektivní, jako každá vzpomínková knížka - rozhodně byl ale dost blízko na to, aby měl co říct. K osmašedesátému, i k dnešku! 11 K-k.
ld Mail 21.08.2011, 13:18:52 Dal jsem na vás a knihu si objednal v knihkupectví :-) 12 Fauste, nejenže je to pochopitelné,
lhář kocour 21.08.2011, 13:38:07 ale usnadňuje to i pochopení současnosti. Vždycky jsem tvrdil, že na přelomu let 1989/1990 většina lidí automaticky předpokládala nějaké pokračování Pražského jara. I já. Proto to rozčarování, když Klaus řekl, že není třetích cest. Ale už je to 22 let a třetích cest opravdu není ... bylo by to hezké, kdyby se všichni měli rádi, ale prostě nemají a nutit je nelze. 13 ano ld,
K-k. 21.08.2011, 14:17:01 tak je to správné... :o) 14
Venkovan 21.08.2011, 17:28:08 Tolika těžké vojenské techniky jsem už potom nikdy na našich silnicích neviděl.Večer 20.8 dávali v televizi film Řeka čaruje,byl teplý letní večera konec filu začal rušit hluk letadel.Brzy ráno nás začala budit babička"Vstávejte,obsadili nás rusáci,němci,poláci a bulhaři"Chudák stará asi už se jí to domotalo všecko v hlavě.Měla na to nárok neb se narodila za Rakouska-uherska.Nicméně na její naléhání jsme pustily rádio.Babička se nepomátla,ale někdo někde jinde.To byl začátek konce jistého období 20 století.
Rozhodně nebudu zatracovat druhou polovinu 20 století.Prožil jsem pod ochranými křídly rodiny pěkné dětstvi a mládí.
Dějiny nezměníme,můžeme pro pobavení dát to veselé a dobré co jsme zažily,ale taky to co bylo špatné jako memento.
Na různé ůpravy a přepisy už máme jisté instituce státní,ale v Kotlině se to už stalo zvykem. 15
krista 21.08.2011, 18:14:34 protože máte dobré typy, i já vám děkuji, již jsem zakoupila. 16 Kristo...
K-k. 21.08.2011, 18:49:31 ;o) 17 Dík za připomenutí.
tresen 21.08.2011, 21:02:07 Nejen výročí, ale i PvF. Nakoukla jsem tam a dojatě uronila slzu.;-)
Ani já bych dnes nenapsala nic moc odlišného než tenkrát:
... zažívala jsem to celé na malém městě, moji rodiče byli oba kantoři a dost se hroutili pod takovými věcmi, jako byla povinná účast na stranických schůzích a podobně. Navíc kamarádili s lidmi, kteří se právě vraceli z komunistických kriminálů. Tu pražskou atmosféru jsem prožívala jen zprostředkovaně, teta vozila semaforské desky, poslouchali jsme Gramotingltangl, četli Literárky, Hosta, Světovou literaturu, vždycky jsme se o to na chalupě prali. Táta, starý sociální demokrat, který v osmačtyřicátém byl u toho, když na filosofické fakultě komunisti násilím obsadili jejich výbor, byl dost skeptický. Pamatuju se taky na hádku mezi matkou a tetou, která vstoupila do strany pod heslem "musíme to změnit zevnitř". Osmašedesátý jsem prožívala hlavně pod znamením znovuobnoveného skautingu, celá ta doba pro mě byla, když to vidím zpětně, úžasným závanem svobody. Vaculík mi ani tak moc radikální nepřipadal. Invaze - to byl šok, ale daleko horší bylo potom to postupné vycouvávání a utahování. Díky tátovu angažmá jsem po maturitě nešla na vysokou, to se mi podařilo až mnohem později.
Co se týká mého vztahu k socialismu a komunismu, pamatuju se, že byla doba, kdy jsem se snažila nějak ty myšlenky sama v sobě obhájit, ale vždycky jsem došla k nějakému rozporu, vždycky mě logika dovedla k výroku "to přece nejde".
Dnes dodávám, že mi bylo šestnáct.
A že mám pocit, že jsem si šedesátá dost idealizovala.
Ona ta setrvačnost z padesátých totiž fungovala. I v té opěvované kultuře. Pro ilustraci: nedávno jsem se seznámila s příběhem malíře, který byl souzen za to, že prodal svůj obraz.
Ale to je mimo téma.
Včera jsem navštívila údolí, kde jsme byli na výletě 20.8.1968. Bylo krásně stejně jako tenkrát a mně se vybavilo tolik detailů z toho dne, až to bylo neskutečné. 18
vlk 22.08.2011, 01:51:13 Fauste, je to naprosto pochopitelné, i když mohu napsat, že v '89 jsem už na třetí cesty nevěřil.

Na druhou stranu, konec (počátek konce) jedné třetí cesty právě zažíváme. To je ten optimistický scénář. Pesimistický říká, že přijde zase nějaká normalizace, i když možná z toho směru, odkud to mnozí nečekají... 19 vlk
ld Mail 22.08.2011, 10:31:08 Zdravím, detox skončil? Bylo by to fajn :-) 20
pV. 22.08.2011, 12:51:13 Omluva, skočil mi tam automaticky nick vlk, který používám kdekoliv jinde... 21
ld Mail 22.08.2011, 15:17:58 ...a já si hnedle říkal, že by vlk začal psát bez překlepů... 22 I mne jsi na moment docela zmátl...
Faust 22.08.2011, 17:03:55 pV alias vlku kdekoli jinde :-)
On by mi totiž tohle asi napsal i Aktuální vlk.

Nicméně: jak se ld shora ptal, co by, kdyby... to je teda výzva. Kolečka v mozku rotujou - ovšem je na rotaci moc brzo... a přímo tropično... a vodka s tonikem (jinak výborný pití) v tomhle hicu...

Ovšem až padne m´ha a začne sněžit :-) by se do toho i člověk pustil.

Taková sci-fi: alternativní budoucnost - neláká Tě to? :-)

P.S. Jsem právě dočetl jednu scifárnu na toto téma. Ovšem od PANA AUTORA, že? :-) 23
pV. 22.08.2011, 17:48:18 Víš, Fauste, čím dál tím víc jsem přesvědčen, že cesty si můžeme vybírat, cíl je více či méně předurčen. Nemyslím tím nějaký fatalismus ve smyslu předurčení osudu jednotlivců, ale celkové směřování lidské civilizace. Něco ve smyslu kdyby I.světová válka... nebo II.světová válka... nebo...

Prostě bychom se dostali do stejné situace, třeba s jinými kulisami a jinou cestou. Jsme determinování geneticky, determinují nás přírodní nepřekročitelné meze a možnost variací není neomezená. Ať se prostě cukáme jak chceme, jdeme nakonec jedním směrem.

To není rezignace, i ta volba cesty stojí za pokus, a podle této volby určujeme, jaký je náš "pocit" z prožitého a zda se sami před sebou nestydíme, ale nakonec se sejdeme u jednoho stolu (nebo hrobu).

Ostatně, domnívám se, že takhle končí i většina scifi / fantasy zabývající se alternativní minulostí / budoucností. Ale těch jsem moc nepřečetl, mám raději space opery :-) 24 Pouze 3 léta...
Minorita Mail 22.08.2011, 23:03:19 V onom srpnu 68 jsem měl za sebou necelé roky života :-) , vlastní zážitky prostě nejsou. Nicméně jste Vaše řádky Fauste pojal báječně a já si připadal ( snad se nebudete zlobit ) jako v dobách, kdy mne o spoustě milníků, včetně těch smutných ( viz r.68,38,39,etc.. )vyprávěl a snažil se vysvětlit vše v souvilostech, můj moudrý táta ( sám narozen v polovině let dvacátých ) - takový dějepis on-line ( a že si se mnou užil má telecí pubertální léta plná jednoduchých receptů :-) ). Jako ve Vašem, tak stejně i v jeho podání byla přítomna spousta osobních postřehů, pocitů, zážitků, prostě kupa člověčenství. Bohužel dnes je podobný přístup velmi vzácný, o to více potěší :-) . Za mne jako "ještě nepamětníka" palec nahoru.