24.10.2007 TOHLE JE NEKROLOG. Měla

24.10.2007

TOHLE JE NEKROLOG.

 

Měla bych prohledat krabice s fotografiemi a vložit sem některé její portréty.

Garáž v Cabourgu. Už není.

Tedy stojí tam dál, nejblíže oceánu a dál vsakuje do svých zdí jeho slanost. Jenže. Už v ní nejspíš stojí nablýskané auto nějakého Pařížana.

Už skončil její dobrodružný život české oázy. Už nebudou v horkých letních dnech prázdninoví Pařížané na svých ranních balkóncích žasnout, když se začnou pomalu odklápět její vrata.

Bylo v ní všechno. Stala se svědkem nohého. Mohla se stát obchůdkem s výprodejem letních plážových potřeb. Od nafukovacích lodí s motůrky až po plážové pálky a háčky na ryby. Kol tam bylo tolik, že se na výpravu do vnitrozemí mohla vydat osmičlenná výprava.

Když počet lidí přesáhl kapacitu bytečku, stávala se ložnicí. A stávala se jí často.

Už nebude pohoršovat měšťáckou normandskou společnost.

Ale co já sama? Až v létě vyjdu na ranní balkónek? Jak se budu dívat tím jejím směrem? K těm jejím vratům? Co všechno za těmi vraty budu vidět? Co všechno budu vidět před nimi?

Davida. Jak natírá ty vrata našim oblíbeným palisandrem. A ženy našeho balkónku a všechny ženy všech dalších balónků nejdou dnes na pláž. Protože David natírá. David s divoce nespoutanými dlouhými blond vlasy, sluncem ještě více zesvětlenými. S tělem do zlata opáleným, s rameny tak moc širokými, zužujícími se do úzkého pasu.

Horal z Čech. A pařížské dámičky se uvolní a naklánějí se ze svých balkónků směrem k tomu našemu balkónku a dělají na nás pochvalná gesta, protože takoví muži po francouzských cestách nechodí.

Garáží se naše garáž stala jen pro stařičkou Jawu, na které jedno léto za mnou přicestoval osmnáctiletý Aleš se svým kamarádem bez řidičáku. Tohle by ale bylo na dlouhé a dojemné psaní.

Vybavuju si teď toho tolik, že bych mohla psát a psát a dál se dojímat. Chtělo by se mi napsat „nad jedním ze ztracených časů".

Ale žádný čas se nedá ztratit. Je v nás.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

***nezarazeno*** .: poslal mirka_langerova 24.10.2007, 10:00:00

Komentáře

(Inka - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 15:25:26
Krásně se mě to četlo. I když to je nekrolog...

kola,kola (iren - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 16:52:16
dobře si pamatuju svojí strastiplnou cestu z Prahy.S kolem na střeše jsem ujela 1300 km.Na "pejáži" jsem srazila závoru i kolo,amplion řval jako blázen at ho dám zpátky.A ty otevřeš garáž a ukážeš 8 kol!!!!!

Taky (Sára - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 20:05:25
si občas otevřu minulost..nekrolog je divný slovo, ale vlastně je to tak. Je to mrtvá zona..a tak si říkám, proč na těch všech kouscích papíru, dopisech, fotkách..lpím, protože je prostě naprosto jasné,že ve skutečnosti to nikoho jiného nikdy nebude zajímat.Pro mě je to důkaz.Že jsem něco prožila.

(radka - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 21:35:31
jo dukaz ze jsem neco prozila:o) Divam se na ty dukazy jakoby nepatrily ke me. TA kdysi byl nekdo jiny. To jsem nebyla ja i kdyz mela stejne jmeno. Byl to nekdo jiny. Ja jsem ja ted. Ta kdysi neexistuje. Zmizela v propadlisti casu. Ty dukazy jsou snad ulitba minulosti. Ze se to skutecne stalo, nekomu kdo vypadal jako ja.

Iren, (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 09:06:37
Já mám úžasné kamarádky!
Tři z nich tuhle šílenou trasu ujely docela samy na jeden zátah.
A Ty tolikrát, že už to ani neumím spočítat.

Radko, (Mirka - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 09:11:57
"Ta kdysi byl někdo jiný."

Takhle já to nemám. Takhle to necítím, nevnímám.
Naopak. Zas a znovu mě překvapuje, jak jsem vlastně stále stejná. Jen prožitým, co není za mnou, ale ve mně, bohatší.

A jsem za to šťastná, protože jsem se vždycky trošku bála, že „vyrostu“ a něco mě změní.

(radka - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 11:43:00
Ale neni to Mirko tak, ze tim prozitym co se v tobe sklada a uschovava jsi porad jina? Ze kdyz se podivas na fotografie mlade zeny, ktere je treba 30 let. Dokazes se presne vcitit do tech pocitu tehdy, nebo to mas jiz prezvykane soucasnosti? Ja kdyz se ponorim do doby tehda tak mi to kolikrat trha srdce. Ty nespoutane emoce. A ten stres :o))) Takze z toho mam ten dojem, ze jsem byla nekdo jiny. I kdyz vim ze to moje JA bylo porad uvnitr me. Jenze to prozivani, ty pocity, ty reakce, bylo to jine nez ted :o))

Ale je pravdou ze kazdy to ma jinak, nekdo se nemeni. Ja jsemmoc rada, ze jsem se zmenila. Ze jsem se zmenila prozitym.
Kolikrat me prekvapuje jak to ma kazdy jine. Jak je svet mnohotvarny.

( - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 15:05:20
:o) uzasne, budu netrpelive cekat na dalsi leto a doufat, ze Davit misto natirani plotu .... najde si cas a natre moje zada.

Buďte ke mně laskaví...